Umělá inteligence přináší možnost rozhovoru s mrtvými, ale otevírá temné otázky o morálních hranicích a lidském utrpení v digitálním věku.
V den svatého Valentýna před sedmi lety zněly školní chodby v Parklandu, na Floridě, místo radosti výstřely, které navždy změnily životy mnoha rodin. Joaquin Oliver, sedmnáctiletý student, byl jednou z obětí nejhorší střelby na americké střední škole. Dnes však není Joaquin jen vzpomínkou v srdcích svých blízkých – stal se digitálním duchem, oživeným umělou inteligencí.
Na popud jeho rodičů, zoufale hledajících způsob, jak prosadit přísnější kontrolu zbraní, byl vytvořen AI model trénovaný na Joaquinových starých příspěvcích na sociálních sítích. Tento umělý hlas, kovově znějící a zároveň znepokojivě živý, odpovídal na otázky novináře Jima Acosty v nedávném rozhovoru. „Je důležité mluvit o tom, co se stalo, aby budoucnost byla bezpečnější,“ zněla slova, která však vyšla z digitálního stínu mladého chlapce.
Technologie a morální propasti
Takové využití AI otevírá strašidelnou otázku: kde leží hranice mezi vzpomínkou a vykořisťováním bolesti? Virtuální svět dokáže nabídnout iluzi přátelství a spojení i pro ty, kteří truchlí, ale zároveň může být nástrojem, který zneužívá nejhlubší lidské potřeby. Jak upozorňuje Gaby Hinsliff, tento fenomén není jen technickou kuriozitou, ale výzvou, která nutí přehodnotit etiku digitální komunikace s mrtvými.
Právní a vědecké výzvy
Situace se ještě zkomplikuje, když si uvědomíme, že soudy a právní systémy musí být obezřetné vůči důkazům, které jsou podpořeny odborníky, a to i v době, kdy technologie nabývají na složitosti. Patrick Hodge, zástupce prezidenta Nejvyššího soudu, varuje kolegy, aby byli „na pozoru“ před svědectvími expertů, která mohou být ovlivněna novými technologiemi a jejich interpretací.
Podobně alarmující jsou i zprávy o zdravotnických zařízeních, jako je nemocnice Countess of Chester, kde byla zjištěna závažná porušení standardů péče. V prostředí, kde by měla být zajištěna maximální ochrana lidského života, se objevují „kritické mezery“ a zanedbávání, což přidává další vrstvu temnoty do příběhu o hodnotě a křehkosti lidského bytí.
Digitální nesmrtelnost a její stín
Vytváření digitálních podobizen zesnulých, ať už za účelem vzpomínek nebo aktivismu, vnáší do našeho světa nový druh hrůzy. Je to svět, kde mrtví mohou znovu mluvit, ale jejich slova jsou jen odrazem dat a algoritmů, nikoliv skutečné duše. Tato iluze může přinést falešné naděje i hlubokou bolest, když hranice mezi životem a smrtí začnou mizet v digitálním šeru.
Hororové varování na závěr: Svět, kde mrtví mohou být znovu „oživeni“ umělou inteligencí, nás varuje před ztrátou lidskosti a smyslu pro skutečné spojení. Buďme opatrní, kam saháme za hranice života – ne všechno, co může být technicky možné, by mělo být dovoleno. Digitální duchové nejsou jen příběhem sci-fi, ale temnou realitou, která může zanechat naše duše navždy uvězněné mezi světy živých a mrtvých.
Komentáře